Vojtěch Preissig

V jednom z dopisů rodině z koncentračního tábora píše Preissig následující: "Chci věřit, že vzdor nevyhnutelně těžkým životním poměrům, jimiž i my nyní vykupujeme příští blahobyt a věčný mír lidstvu, jste všichni zdrávi a zůstanete zdrávi až k tomu toužebnému konci války a našich osobních zkoušek !" Jde o myšlenku, jejíž naplnění představuje nezměrné úsilí, víru a odvahu, tedy vlastnosti, které Vojtěchu Preissigovi rozhodně nechyběly. Ačkoli od roku 1910 žil a pracoval v Americe, svou vlast nikdy neopustil. Když vypukla první světová válka, vrhl se vlasti neprodleně na pomoc. Nebojoval se zbraní v ruce na frontě, byť to byl jeho prvotní úmysl, ale pracoval v československém zahraničním odboji. Stal se důvěrníkem vojenského odboru Československé národní rady v Bostonu pro nábor českých krajanů do čs.legií ve Francii. Jeho dílna chrlila obrovské množství vlasteneckých letáků, které vybízely k boji a povzbuzovaly dobrovolníky k odvaze a trpělivosti. Do vlasti se vrátil ve třicátých letech a sotva se rozkoukal, už se schylovalo k dalšímu válečnému konfliktu. Ani tentokrát nezaváhal a po okupaci se okamžitě zapojil do domácí odbojové činnosti, a to se stejným nadšením, jako před více než dvaceti lety ve Spojených Státech. Byl redaktorem, tiskařem i kolportérem ilegálního časopisu V boj. Kromě grafického vedení časopisu vytvořil Preissig plakáty k výročí vzniku republiky a další propagační tisky s protinacistickou tematikou. Zdatnou spolubojovnicí mu byla jeho prostřední dcera Irena, zvaná Inka. Ta za svou odbojářskou činnost také zaplatila cenu nejvyšší. Gestapo ji, jako první Češku, nechalo v roce 1942 v Berlíně popravit. V té době byl zatčen i Vojtěch Preissig. Smrt dcery ho nezlomila, naopak, psal domů dopisy, v nichž vyzýval k boji za svobodu – nikoli pro něho, ale pro další generace. Vojtěch Preissig prošel věznicemi Gollnov, Drážďany, Pankrác, Bayreuth až svoji pouť ukončil v koncentračním táboře Dachau. Ačkoli svou smrt nevolal, přišla si pro něho 11. června 1944, kde nedlouho před svými jedenasedmdesátými narozeninami zemřel na následky vyčerpání a dlouholetého věznění.

Vojtěch Preissig je nositelem několika vyznamenání. V roce 1947 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž , v roce 1992 Řád T.G.Masaryka II.třídy a v roce 2012 Cena Václava Bendy za zásluhy v boji za svobodu a demokracii.

✰ 1873

Vojtěch Preissig se narodil 31.července ve Světci u Bíliny.

1884

Vojtěch Preissig nastoupil na reálné gymnázium v Ječné ulici v Praze.

1892

Po složení maturity Preissig studuje na pražské Umělckoprůmyslové škole.

1896

Preissig tiskne své práce ve Volných směrech a stal se členem SVU Mánes.

1898

Preissig odjíždí do Paříže, kde působil v ateliéru Alfonse Muchy a poté se věnuje důkladnému studiu grafických technik.

1901

Oženil se s Irenou Vaňousovou a v Paříži se mu narodila první dcera Vojtěška.

1903

Preissig se vrátil v červenci do Prahy a nastoupil do Slévárny písem. Zúčastnil se 7.výstavy SVU Mánes lepty Modráček a Sedm havranů.

1904

V Praze se narodila druhá Preissigova dcera Irena ( přezdívaná Inka), později provdaná jako Bernášková.

1905

Vlastní ateliér si Preissig otevřel v Chodské ulici číslo 7 na Vinohradech. Jeho práce byly obsáhlé a rozmanité, zmiňujeme např. návrh obálky pro Album Františka Kupky.

1907

Při příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. v Moderní galerii v Praze dne 17.dubna mu Preissig věnoval jeden výtisk souboru Coloured Etchings, který v roce 1906 vydal.

1909

Spolek Českých bibliofilů vydal Slezské písně Petra Bezruče s Preissigovými ilustracemi.

1910

Preissig odjíždí do Spojených států, kde pracuje ve svém oboru.

1916

V září se stává ředitelem školy grafických umění ve Wentworth Institut v Bostonu. Preissig byl pověřen prací v československém odboji , seznámil se s Tomášem Garriguem Masarykem, Eduardem Benešem a Milanem Rostislavem Štefánikem.

1917

Společně s dalšími umělci žijícími ve Spojených státech podepsal  prohlášení o důvěře v T.G.Masaryka, jež bylo v červenci zasláno Československé národní radě.

1920

Preissig se nakrátko vrátil do Československa v domnění, že by zde našel uplatnění, ale žádný příslib se nenaplnil. Během této cesty navštívil Františka Kupku v Paříži.

1921 - 1931

Preissig nadále tvoří jak v Americe, tak v Československu. Začátkem třicátých let byl Preissig díky vlivu Jindřicha Waldese jako legionář jmenován poradcem Památníku osvobození.

1935

Preissig pracuje ve svém ateliéru na Spořilově a soustředí se na soubor obrazů.

1938

Preissiga zasáhly politické události a stav, do nějž se Československá republika dostala. Vydává letáky, ilegální časopis V boj a začíná jeho bitva o svobodu republiky.

1940

Preissiga a jeho dceru Inku 21.září zatklo gestapo. Jeho dcera Irena (Inka) Bernášková byla odsouzena k trestu smrti a popravena 1942 jako vůbec první Češka v Berlíně.

✞  1944

Koncentrační tábor Dachau, kde Preissig 11.června zemřel.